Alexandra Alvarová: PRŮMYSL LŽI
Dezinformace, konspirace, hoaxy a „alternativní fakta“ jsou součástí internetové reality, ve které v současnosti žijeme. Je docela jednoduché si takovou vlastní „alternativní realitu“ ve virtuálním světě vytvořit – a vyzdobit ji „realistickou“ fotkou a na první pohled nikdo nepozná, že to tak docela pravdivé není. Proč je kolem nás takových dezinformací takové množství? Komu slouží a kdo je vytváří? Na tyto otázky odpovídá v knize Průmysl lži s podtitulem propaganda, konspirace a dezinformační válka česká autorka Alexandra Alvarová. Její kniha není určena odborníkům v oblasti médií, ale především laikům, možná i z toho důvodu je nejen snadno pochopitelná, ale i čtivá.
Autorka se zaměřuje především na dezinformace, které k nám míří nejspíš na ruskou objednávku prostřednictvím různých tzv. „alternativních“ webů, které ale ve skutečnosti nechtějí přinášet informace a vyjasňovat souvislosti, nýbrž naopak všechno relativizovat, udržovat lidi ve strachu a nenávisti, v pocitu, že nic nefunguje a nikomu nemohou věřit, protože pak budou snáze ovladatelní a zneužitelní pro různé manipulace. Podle autorky není cílem takové propagandy vysloveně lhát, ale spíš jen upravovat a pozměňovat, jemně manipulovat – toho se dá docílit třeba emotivní fotografickou koláží, emočně zabarveným titulkem, uvedením jen části faktů v pozměněných souvislostech. A tak se stane, že se spousta lidí strašně bojí uprchlíků, které nikdy v životě nepotkali, představují si je jako krvežíznivé stvůry a mají pocit, že se musí bránit … a nenávist a rozkol ve společnosti narůstá.
Podle autorky může za nebývalý rozmach různých dezinformačních médií, fake news a hoaxů souběh několika skutečností: veřejný internet, k němuž může prakticky každý, obrovské peníze, které především Rusko investuje do ideologického aparátu a znalost propracovaných marketingových metod, s jejichž pomocí se dá na lidi velmi účinně působit. Tak se může stát, že na nějakou takovou „dezinformační past“ naletí i lidé, kteří jsou vzdělaní a myslí si, že se jim něco takového stát nemůže, protože umějí používat kritické myšlení.
Tlakům různých dezinformací je možné se bránit – třeba tím, že nebudeme slepě věřit zprávám, jejichž autor / vydavatel je nejasný, které spíš než fakta používají emotivní výkřiky typu: „to si přeci nenecháme líbit! Okamžitě sdílejte!“ apod., svá tvrzení sice nedoloží žádných zdrojem, ale zato čtenáře ujistí, že „tuto pravdu a nic než pravdu nenajde nikde jinde, protože oficiální média ji tají“. A že si budeme ověřovat původ různých obrázků a videí – nakonec se totiž často ukáže, že pocházejí úplně odjinud a původně měly zcela jiný význam.
Určitý problém vidím v tom, že nikdo nejsme zcela imunní vůči předpokladům, určité zaujatosti a schématům – autorka sama takto mnohem pozitivněji hodnotí třeba katolickou církev a domnívá se, že negativní názor na ni pochází pouze z jejího očerňování za dob komunismu (nemyslím si to). A rovněž nemůžeme nikdy úplně přesně vědět, kdo za kterou manipulací stojí, zda vznikla na objednávku, nebo ji jen šíří někdo přehorlivý a vystrašený.
Každopádně určitě stojí zato si knihu přečíst, pokud se o tuto problematiku zajímáte – čtenář v ní najde řadu (i překvapivých) souvislostí a pochopí mnohé mechanismy, jimiž nás dezinformátoři skrytě a nenápadně manipulují.
