EKOLOGIE A GENERAČNÍ KONFLIKT

NA ZAČÁTKU BYLO JEDNO VIDEO

Na mé facebookové zdi přistálo video, spíš prezentace s textem. Psalo se v něm o starším pánovi, který chtěl v obchodě igelitovou tašku, ale mladá prodavačka mu ji nechtěla dát, protože plasty poškozují životní prostředí. A vyčetla mu, že jeho generace o životní prostředí vůbec nedbala. Pán se pak ve zbytku textu zamýšlí nad tím, že se sice o ekologii nemluvilo, ale zato se mnohem ekologičtěji žilo. Nekupovaly se balené vody, jednorázové plenky, nebylo tolik drahých a výkonných přístrojů, nejezdilo se tolik auty, děti nosily starší oblečení a existovaly vratné skleněné lahve na mléko. A že tedy žádné „povědomí o životním prostředí“ ani nemuselo být.

BYL ZA SOCIALISMU EKOLOGICKÝ RÁJ?

Za socialismu jsme opravdu neměli řadu věcí. Pán z videa má pravdu, že místo bublinkaté fólie se balilo do novin, existovaly i ruční sekačky na trávu, děti nosily oblečení po sourozencích a všude nebylo tolik výtahů. V určitých ohledech byla tedy ekologická stopa socialistického občana o něco menší než současníka, který má dva mobily, dva počítače a tablet, on i manželka jezdí do práce autem, létají na dovolenou, nakupují kartony vod a další. Na spoustu věcí ovšem neexistovaly normy, a tak lidé myli auta u řek, všechno možné putovalo na skládky, o existenci třídění odpadu jsme ani nevěděli, že existuje.

TAKŽE SE LIDÉ CHOVALI LÉPE NEŽ DNES? A ZA SOCIALISMU SE O ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ FAKTICKY DBALO?

Ani bych neřekla. Spousta „ekologického chování“ měla velmi jednoduchou příčinu, totiž že nic jiného nebylo. Nemyslím, že je taková zásluha balit věci do novin, prát plenky a pít vodu z kohoutku, když balené vody, papírové plenky a obalové fólie není možné koupit. A přístroje byly nedostatkové a neúměrně drahé. K ekologickému chování tedy lidi nutil spíš všeobecný nedostatek některých věcí, případně finanční motivace. Společnost byla prostě chudší, než je teď. Mohlo to vést i k pozitivním důsledkům (třeba právě v životním prostředí), ale dělat z toho zásluhu jedinců nebo společnosti je směšné. Socialistické státy ekologii opravdu neřešily, protože se staraly o „zářné zítřky“ a udělaly by všechno na světě, aby se vyrovnaly "Západu", klidně by kvůli tomu zplundrovaly půlku území a odůvodnily by to „vyšším zájmem“ dohnat a předehnat. (To byl takový slogan – „dohnat a předehnat“ zvrácený kapitalistický svět, kterému se mělo dokázat, že socialismus je nejlepší společenský řád. Pořád jsme od toho byli podle státních ideologů „jenjen krůček“, ale k předehnání jaksi stále nedocházelo.) Podle sovětského vzoru si socialistické hospodářství neobyčejně potrpělo na doly a těžký průmysl, odpady se vypouštěly do vody a do vzduchu – a celé zdevastované oblasti třeba Ústecka a Sokolovska, kde se prý prakticky nedalo bydlet, byly revitalizované až po roce 1989. Takže o nějaké ohleduplnosti k životnímu prostředí se dalo těžko mluvit. Kromě toho za komunismu se skoro všechno falšovalo, upravovalo a říci veřejně pravdu, která byla určena k „zatutlání“, byl pomalu trestný čin. Takže běžní lidé ani tak moc nevěděli, co se vlastně děje.

ALE STEJNĚ – CO TEDY NA VIDEU VADÍ? ZA JEDNÁNÍ STÁTU OBYČEJNÍ LIDÉ NEMOHLI A SAMI SE PŘECI CHOVALI LÉPE, I KDYŽ Z NUTNOSTI, TAK V ČEM JE PROBLÉM?

Podivné je poselství videa, že není třeba mluvit o ekologii. Socialistický běžný člověk byl nucen se v něčem chovat ekologičtěji, ale to vůbec neznamená, že tak činil z přesvědčení a nebyl připraven to při první příležitosti změnit. Nevím, kolik let je autorovi videa, jestli se o socialistických dobách něco jen dočetl, nebo se mu naopak tolik zkreslily vzpomínky do ideálu „starých zlatých časů“. Já sama si socialismus pamatuju, za zlaté časy ho nepovažuju ani trochu a velice dobře si vzpomínám, s jakým obdivem všichni vzhlíželi ke kapitalistickým zemím, strašně záviděli a byli připraveni zavést veškerý neekologický blahobyt do svých životů již zítra, kdyby to šlo. Lidé sháněli tuzexové bony, aby si mohli koupit aspoň vzorek vysněného kapitalismu. Manželův dědeček prý přijel okouzlen z (tehdy Západního) Německa a nadšeně vyprávěl, že v každém obchodě dostane igelitku (úplně zadarmo), dokonce i dvě, a když takhle objede obchodů víc, přinese si jich domů, považte, třeba sedm. S povzdechem se vyprávělo o tom, že v Americe a Německu nakupují pořád spoustu oblečení, v kuchyni mají roboty a televizi můžou vyhodit každý rok a koupit si jinou, novější (to je, pane, život), a jen my chudáci musíme doma šít a schovávat každý křáp, protože nemáme na lepší. Různé plastové nesmysly jsme pokládali za příklad báječného blahobytu. A byli přesvědčeni, že takhle má život vypadat, ne jako ta socialistická bída. Ne, není pravda, že jsme neměli co jíst. Ani se nechci zastávat komunistů. Jen v tom jaksi nevidím to „přirozené ekologické uvědomění“, na které se odvolával ubohý nařčený kmet ve videu.

TAKŽE NAOPAK – TI LIDÉ ZA SOCIALISMU BYLI HORŠÍ A JEN SE TEĎ SNAŽÍ OSPRAVEDLNIT…

Taky ne. Byli úplně stejní jako ti současní. Když lidé něco nemají, velmi často to chtějí, to je normální. A dokonce se jim to asi nedalo ani vysvětlit – i kdyby socialističtí ideologové vytušili příležitost a vyprávěli by nám, jak prohnilý kapitalismus kromě týrání dělnické třídy ještě devastuje zemi, nikdo by je neposlouchal. Vzhledem k tomu, že lhali úplně ve všem, by to převážná většina lidí pokládala za další ideologický žvást. Takže jsme asi nevyhnutelně museli projít nadšením nad jednorázovými plasty a tisícem spotřebních nesmyslů.

Na druhé straně v současnosti taky nevidím (přinejmenším u většiny lidí) nějaké odhodlání vzdát se pohodlí kvůli nějakým ekologickým dopadům. To, že se dusíme v plastech, topíme ve vodě plné chemikálií a máme otrávený vzduch, přeci není důvod k tomu, aby si člověk nesjel do města autem pro pizzu, když je to přeci pohodlnější, nekoupil si sto padesáté tričko a dvoustý krém na obličej, aby mu to slušelo a byl stále IN, nekupoval si bezstarostně jídlo a půlku ho pak nevyházel a další. Bohužel je to spíš obecně lidská vlastnost, která není vázaná na politickou sitauci ani na věk.

KDO MÁ TEDY PRAVDU - STAŘÍ, NEBO MLADÍ?

K tomu mě napadá: A je to důležité? Pomůže jakýkoli problém vyřešit, když známe viníka? Není to spíš tak, že místo hledání řešení se začneme hádat a vykřikovat, kdo je větší gauner, čímž vyplácáme entuziasmus i energii, zatímco problém je nadále nevyřešený? Připomíná mi to situaci lidí, jimž teče do domu děravou střechou, a oni se místo starosti o její opravu začnou dohadovat, čí je to vina. Manželky a její matky, která byla vždycky nepořádná, nic jim doma nefungovalo a dcera to má po ní? Nebo manžela, který se po práci kouká na fotbal a s ničím doma nepomůže? Ano, jednou se takhle pohádat je normální, ale pokud na sebe křičíme měsíc a střecha teče a teče a díra roste, už to začíná být vážné. A stejně se chováme v mnoha problémech – mimo hledání viníka s nimi neděláme nic. Což je možná hlavní poučení z onoho videa, i když poněkud mimo jeho původní záměr.

 

ODKAZY

Náš e-shop s dekorativními domácími mýdly bez palmového oleje: https://ukormorana.cz
 

Korektury textů a informace o psaní bakalářských prací: https://dobretexty.cz/

Pohádky pro předškoláčky: https://punove.webnode.cz

Stránky o zdraví a psychice: https://www.jdukezdravi.cz/