Kde se ukrývá palmový olej - v biopalivech, nebo v nutellách a mýdlech?

Stále více lidí si uvědomuje, že masivní produkce palmového oleje poškozuje planetu, vzácné ekosystémy, živočišné druhy, ovzduší i lidské zdraví. Stále více lidí se zapojuje do aktivního odmítání palmového oleje ať už bojkotem potravinářských či kosmetických výrobků, které jej obsahují, nebo apelováním na firmy, aby palmový olej nahradily jinými surovinami. Občas se ve vášnivé debatě o palmovém oleji ozve hlas, který tvrdí, že studovat složení jídla a prášků na praní či bojkot Nutelly je zbytečná malichernost, protože ve spotřebě palmového oleje podle statistik jednoznačně vedou biopaliva a s těmi beztak nic neuděláme. Jako reakce na takový hlas se ozvou rozhořčené jiné hlasy, které mávají jinými statistikami a volají, že biopaliva mají na celosvětové palmoolejné devastaci podíl poměrně nízký a výmluvy na ně jsou jen zástěrkou pro alibistický postoj „stejně nemůžeme nic dělat, tak se na všechno vykašleme“. 

Jak to tedy s tím podílem palmového oleje v biopalivech vlastně je?

Podle údajů kanadského institutu IISD (mezinárodní výzkumný ústav pro udržitelný rozvoj) se v EU v roce 2012 spotřebovalo 6,4 milionu tun palmového oleje, z toho 1,9 milionu tun na bionaftu (to je asi 30 %). Na výrobu potravin a kosmetiky bylo použito v EU ve stejném roce 3,9 tun palmového oleje, tedy celkově větší množství. Poměr palmového oleje v biopalivech a ostatním průmyslu se liší podle jednotlivých zemí – v ČR se do biopaliv využívá především řepkový olej, proto se palmového oleje spotřebuje o něco méně než do kosmetiky a potravin (v roce 2012 to bylo 23 000 tun palmového oleje na bionaftu a 25 000 tun na ostatní odvětví). Obrovský problém spočívá nicméně v nárůstu množství palmového oleje spotřebovaného na biopaliva - rok od roku se totiž prudce zvyšuje. Je to jednak tím, že narůstá vůbec objem výroby a spotřeby biopaliv, protože jsou podporovaná a dotovaná vládami jednotlivých zemí i nadnárodních celků (EU…), ale i tím, že se zvyšuje procentní podíl palmového oleje, který je v biopalivech obsažen. Od roku 2006 do roku 2013 vzrostla spotřeba palmového oleje do biopaliv v Evropě přibližně o 365 %, což je nadmíru alarmující údaj. 

Palmový olej biopaliva znehodnocuje

Myšlenka biopaliv je bezesporu dobrá, pokud na ně ovšem nezačneme pohlížet jako na spásu všech ekologických problémů a nezačneme je bezhlavě hrnout ve velkém bez ohledu na důsledky, což se bohužel v praxi děje. A důvodem není nevědomé ekologické nadšení, ale vidina velmi dobrého kšeftu, protože k biopalivům se váží daňové úlevy a z moci úřední stanovený odbyt. Palmový olej se pak nabízí jako vděčná komodita (levná a je jí dost), s jejíž pomocí se dá výnosný kšeft ještě zvětšit. K nárůstu spotřeby palmového oleje do biopaliv pak napomáhá i regulační opatření EU, které nařizuje zemědělcům využívat pro pěstování rostlin na biopaliva jen půdu, kterou nepotřebují pro produkci potravin – takové půdy je ovšem nedostatek, a tudíž se náramně hodí palmový olej, který v Evropě žádné potravinové produkci nekonkuruje, a tak je úředně všechno v pořádku - i když ve skutečnosti není v pořádku vůbec nic. Podle některých studií ruší využití palmového oleje veškerý přínos biopaliv – zde je několik důvodů: 

1. Palmový olej zanechává uhlíkovou stopu srovnatelnou s benzínem, jeho výroba a zpracování vedou k tomu, že množství skleníkových plynů je stejné, jako kdybychom používali tradiční benzin nebo naftu. Z nádrží odpadních vod v palmových rafineriích uniká obrovské množství metanu, což je skleníkový plyn 34x účinnější než oxid uhličitý.

2. Vlhká rašelina přirozeně vsakuje oxid uhličitý a další plyny. Pokud se rašelina vysuší, aby se mohla pěstovat palma olejná, zachycený oxid uhličitý uniká do prostoru.

3. Vysoušení půd a kácení pralesů uvolňuje do atmosféry prach a toxiny, což podstatně snižuje kvalitu vzduchu.

Co tedy s tím?

Používání palmového oleje je problém kdekoliv. Jeho přidávání do biopaliv se ukazuje jako problém budoucnosti, protože stále prudce narůstá. V budoucnosti bude nutné vyřešit a omezit politickou podporu biopaliv, mají-li skutečně sloužit udržitelnému rozvoji. Je důležité o problému palmového oleje v biopalivech vědět a mluvit. Nesmí však sloužit jako odůvodnění pro firmy i spotřebitele, že není nutné omezovat produkci a nákupy zboží obsahujícího palmový olej, protože hlavní problém spočívá v biopalivech, o nichž rozhodují politici.

Každý z nás se může rozhodnout nekupovat výrobky obsahující palmový olej. Každý z nás může apelovat na firmy, aby palmový olej vyřadily ze svých vstupních surovin. Snahy spotřebitelů o omezení použití palmového oleje mají viditelný úspěch – někteří výrobci skutečně od jeho přidávání upouštějí (bohužel zatím zdaleka ne v takovém měřítku, aby přestala spotřeba palmového oleje alespoň stoupat). Měli bychom tedy spíše místo celkové pasivity zaujmout aktivní přístup i v otázce biopaliv a obracet se na politiky s dotazy a připomínkami a apelovat na ně, aby podpořili především biopaliva z odpadů (2. generace) a zasadili se o omezení palmového oleje jako zdroje pro biopaliva.

Použité zdroje:

The EU Biofuel Policy and Palm Oil: Cutting subsidies or cutting rainforest? - www.iisd.org, 2013

Kvůli jídlu se už pralesy nemýtí, palmový olej jde stále více do bionafty - iDnes/Ekonomika, 5.4.2016

Proč se stal z palmového oleje takový problém - a co s tím můžeme dělat? - Global Voices, 5.3.2015