DOBA PLASTOVÁ 3 - CO MŮŽEME DĚLAT?

Žijeme v době plastové. Plast zamořuje celou planetu a rizika s ním spojená se vyrovnávají svou závažností riziku a možným dopadům klimatických změn. Stav je alarmující, nicméně i tak existují i dobré zprávy:

• Společnost se konečně začíná ve větším budit. Pokusy o legislativní úpravy a nařízení v souvislosti s plasty bychom měli chápat jako snahu konečně s tím něco doopravdy dělat.
• I některé korporace a firmy se „probudily“ a dělají něco ze své iniciativy ještě před dopadem zákonných nařízení (např. u nás - Leo expres, Benzina, České dráhy se zapojily do programu na vyřazení jednorázových plastů aj.)
• Existují i alternativní/opakovaná využití plastů – některá se mi opravdu líbí. Věřím, že jich bude stále více. Pro inspiraci např. ostrovy z PET lahví na Lipně, divadelní kulisy z plastového odpadu, loď z PET lahví.
• Když se začíná o plastech víc mluvit, začínají se víc šířit i informace o dalším zhoubném vlivu plastů – třeba na zdraví. To může následně přimět více lidí k radikálnějšímu postupu.

CO TEDY MŮŽE DĚLAT KAŽDÝ Z NÁS?

OMEZIT A POSTUPNĚ VYŘADIT JEDNORÁZOVÝ PLAST

O tom se píše poslední dobou všude, tak jen lehce zopakuji – znamená to:

• Nosit s sebou vlastní látkovou tašku
• Obstarat si sadu látkových pytlíků na zeleninu, pečivo aj.
• Vozit si na akce a všude, kde bych si mohl koupit občerstvení, vlastní kelímky/hrnek, příbory, popř. misku.
• Nekupovat si balené vody.
• Samozřejmě odmítat brčka a další plastové nesmysly, které k ničemu nejsou a někdo se vám je snaží nacpat.

To ovšem není všechno. Kromě toho je třeba:

• Nenechat se odradit tím, že si ty věci zpočátku každou chvíli zapomenete. „Jé, pytlík, zase ho nemám,“ "jo, samozřejmě že nemám kelímek,“ a podobné věty provázely naše začátky rozhodnutí o vynechání jednorázových plastů neustále. Je důležité vytrvat, nenadávat si, ale spíš přemýšlet, co udělat, abych si příště vzpomněl a vytvořil si nové automatické spoje.
• Nenechat se otrávit „chytrými“ z okolí a z Facebooku, kteří „prostě nechápou, jak si někdo může zapomenout tašku“ a „asi žijí v jiné sociální bublině.“
• Nenechat se odradit notorickými stěžovateli, že to nemá cenu, že se staráme o malichernosti a že EU zase jenom buzeruje s „uchošťoury“, zatímco důležité věci nevnímá. Ano, otázka plastů není jednoduchá. A samozřejmě všechno nevyřeší nepoužívat plastová brčka nebo kelímky. Na druhé straně – jestliže třeba Starbucks spotřebuje do svých nápojů ročně miliardu brček, v Německu se každou hodinu vydává 30.000 kelímků na kávu a během letních festivalů v Česku se za rok vytočí pivo a další nápoje do
  30 milionů jednorázových kelímků, přeci jen to úplně zanedbatelné není.

HLEDAT KOLEM SEBE DALŠÍ PLAST

• Třeba v obchodě – co je jak zabalené. Dát přednost krájeným sýrům aj. před těmi zabalenými v plastovém brnění. Existují i obchody „bez obalu.“ Přiznám se, že do nich zatím nechodím. Ale chystám se tam.
• Postupně si zjišťovat, kde plast je. Udělat si revizi kosmetiky (krémů, zubních past…). Naštěstí platí, že drogerie a kosmetika bez chemie je i bez plastu.
• Zhodnotit kosmetiku i z hlediska množství plastu v obalu a případně se rozhodnout pro jinou (opět naštěstí platí, že ta „nechemická“ je často úplně bez plastů nebo má jen nejnutnější obal).
• Méně žvýkat žvýkačky. I po těch totiž zbyde plastový odpad.
• Používat a kupovat méně věcí. Méně věcí  = méně plastu ( je opravdu všude). (Já  k minimalismu obdivně vzhlížím, ale dostala jsem se zatím jen do stádia „nehromadím strašně moc věcí.“ O minimalismu být řeč nemůže. Ale třeba časem postoupím na vyšší level.)
• Prát syntetické prádlo šetrněji a na nižší otáčky. Uvolňuje se z něj totiž mikroplast a ten pak putuje do odpadních vod a následně do půdy.
• O třídění odpadů se zmiňuju jen pro úplnost. Ale čím méně ho vyprodukujeme, tím je to lepší. (Nejsem v téhle oblasti moc dobrá, vím to. Co máme, pochopitelně třídíme.)
• A plast, který máte doma, maximálně využít, dokud to jde. Klidně i hledat inspiraci na takové využití a pak to realizovat. Ale stačí i opakovaně používat všechny sáčky a igelitky.

SMÍŘIT SE S TÍM, ŽE ÚPLNĚ JEDNODUCHÉ ŘEŠENÍ NEEXISTUJE

Omezování plastu je otrava. Musíte si vozit věci navíc, myslet na ně a pak je hlídat, aby se neztratily. Samozřejmě se to dá vydržet - zvlášť, když člověk ví, proč to dělá a že je to důležité, ale nemá smysl si nalhávat, že je to super zábava. Jednoduché náhražky moc nefungují – papírové tašky na jedno použití by toho moc nevyřešily, zázračný bioplast nejspíš taky ne. Recyklace plastu samozřejmě funguje, ale nikoli bez problémů. Nejlepší je takový plast, který nikdo nevyrobí a nespotřebuje a zároveň se nenahradí další novou věcí  – a to vyžaduje stálé hledání drobných řešení, změnu uvažování a chování v mnoha maličkostech, v průběhu celého dne.

DŮLEŽITÉ JE ZAČÍT

Každý z nás by se měl připojit a nějak začít. Všechno se totiž počítá.

Použité zdroje jsou uvedené u článku Doba plastová 1 - fakta a čísla.